Na Taiwanu a potažmo v celé Asii je na krásu pohlíženo jinak než jak je na ní pohlíženo v Evropě. I na Taiwanu samozřejmě existuje nepřeberné množství ženských časopisů, které dávají zaručené rady jak shodit pár kilo, vypracovat si postavu, o které muži sní, a být happy, free a cool. Nicméně velkými tématy tu jsou také dvě oblasti, které se těší menší pozornosti v českých magazínech - velké oči a světlá pokožka.
Téměř každá asijská dívka si přeje mít velké oči. A kosmetický průmysl se horlivě snaží tyto touhy naplnit. V každé drogerii jsou k zakoupení umělé řasy a barevné kontaktní čočky. Asijské dívky jsou schopné udělat své oči natolik obrovské, že by překonaly i oční proporce panenky Barbie. Černé stíny, tužka na oči, umělé řasy (sahající do nepředstavitelných výšin a hustější než doprava v taipeiské ranní špičce), řasenka a do toho modré nebo černé kontaktní čočky. Z dálky to vypadá docela pěkně, z blízka to vypadá děsivě (zejména černé kontaktní čočky vytvářejí zasklený, zdrogovaný výraz). Každopádně odličování jim musí zabrat celý večer, jestli to vůbec jde sundat.
Dalším rozdílem je touha po světlé pokožce. Většina dívek nosí v létě deštníky proti slunci a k moři se rozhodně nechodí opalovat. Dle vysvětlení taiwanské kamarádky je to proto, že opálení lidé bývají lidé z Thajska nebo Indonésie, kteří na Taiwan přijíždějí dělat manuální práci, jsou hluční, pijí alkohol na ulici a kouří. Hanba jim! V drogerii bývá celé jedno oddělení s bělícími přípravky - bělící tělové mléko, bělící masti, bělící obličejové masky apod. Něco takového by u nás asi neprošlo.
Taiwan mi bude v tomto ohledu velmi chybět. Nikdy dříve se mi nestalo, že by mě na párty ve frontě na záchod oslovila dívka (!) s tím, že mám krásné velké oči, krásnou bílou pokožku a že jsem vůbec celá krásná. Ach. Zpátky se vrátím marnivá!
