Začátek taiwanského studia

Máme za sebou první týden školy a tedy i první, povětšinou administrativní, úvodní hodiny. Ty se od českých úvodních hodin liší v jednom zásadním bodu. Na začátku vyučující pronese motivační řeč.

Není tomu tak samozřejmě na všech hodinách. Nejnaléhavější, nejdelší a nejvíce motivujíce byla řeč na přednášce z předmětu Introduction to Anglo-American Law. Paní doktorka Chang celou úvodní hodinu mluvila o tradicích, o tom jak taiwanské vysoké školství zaostává za vysokým školstvím hongkongským anebo japonským (především v oblasti ne/znalosti angličtiny) a jak studenti na nejprestižnější taiwanské univerzitě musí na sobě tvrdě pracovat (načež sdělila požadavky pro úspěšné složení tohoto předmětu – s náročností, resp. nenáročností, seminářů u nás se to nedá srovnávat).

Dále vzpomenula některé své úspěšné studenty, kteří nyní působí v mezinárodních organizacích anebo u mezinárodních soudů. Dostat se z Taiwanu do mezinárodních funkcí je zvláště obtížné, vzhledem k tomu, že Taiwan je uznáván a diplomatické styky s ním udržuje pouze 23 států světa (Svazijsko, Burkina Faso, Palau, Kiribati a další jim podobné).

Na závěr nám kladla na srdce, abychom mysleli ve velkém, nemáme si dávat malé cíle. Máme mířit do zahraničí, máme skvěle reprezentovat National Taiwan University a máme být nejlepšími taiwanskými právníky (nevím nakolik to myslela vážně u zahraničních studentů), právníky, kteří chtějí změnit svět k lepšímu.

Nutno dodat, že to fungovalo. Pokud pominu tři studenty, kteří během této motivační řeči přímo na hodině usnuli (pravděpodobně nebudou nejlepšími taiwanskými právníky), tak zbytek studentů se tvářil odhodlaně. A v tomto vidím tajemství asijského "vytváříme nejlepší lidi" úspěchu. Studenti jsou tady opravdu výjimeční.

Motivační řeč zapůsobila i na mě – od příštího týdne se začnu učit (ale opravdu!).

Časový posun, jet-lag a velké přiznání

Až budu velká, tak vynaleznu pilulku na překonání jet-lagged stavu. Časový rozdíl mezi Českou republikou a Taiwanem je sedm hodin. Trvalo mi skoro celý týden tento časový rozdíl překonat a stále si nejsem jista, zda už jsem plně adaptována na místní čas.

Minulý týden jsem tedy fungovala tak, že v odpoledních hodinách jsem na přednáškách a na pochůzkách ve městě v duchu usínala a v noci jsem dvě, tři hodiny jen ležela a nemohla usnout. Velmi frustrující. Nicméně jsem takto měla spoustu času na přemýšlení o tom, čím bych chtěla v životě být, a vynálezce pilulky proti časovému posunu se zdá být nejlepší profesí (jaká jiná profese by také mohla být lepší než ve farmaceutickém průmyslu).

Nutno dodat, že už nyní existuje zaručený způsob, jak jet-lag překonat. Sama jsem tento aplikovala, když jsme s partou zahraničních studentů vyrazili na páteční noční tah městem a na koleje se dostali až okolo čtvrté hodiny ranní. Po takto probdělé noci je nutno vstát velice brzy, aby vašemu tělu nezbylo nic jiného než další noc usnout v obvyklý lokální spací čas.

S časovým posunem mám ještě další problém v jiném směru. Pokaždé, když píši anebo volám svým přátelům a rodinným příslušníkům do České republiky, musím vypočítat jaký je český čas, abych někoho neprobudila v hlubokých nočních hodinách. Prakticky se to udělá tak, že od místního času se odečte číslo sedm. Pro větší přehlednost uveďme příklad:

Vypočítejte místní čas v České republice, pokud víte, že na Taiwanu je 20 hodin 47 minut a časový posun mezi Tawanem a Českou republikou je 7 hodin.

Místní čas Taiwan - 20:47

Místní čas Česká republika - ?

20:47 - 7 = ?

20:47 - 7 = 13:47

Místní čas v České republice je 13 hodin 47 minut.

A právě číslice sedm mi působí od nepaměti velké odečítací a sčítací potíže. Z nepochopitelných důvodů (dle mých osobních průzkumů je to tím, že sedm je takové "nesouměrné" číslo) si musím dodnes jakékoliv sčítání anebo ještě hůře odečítání číslem sedm počítat na prstech. Ano, a velice se za to stydím. Nicméně už jsem to alespoň vypracovala do té míry, že si v duchu pouze představím ruce, na nichž si to spočítám.

Při výběru lokality zahraničního studia má tedy také důležitou roli časový posun. Kdo ví, jak by to dopadlo, kdybych si toto uvědomila dříve. Jak krásné by bylo studovat například v Jižní Koreji (+8 hodin, krásně "souměrné" číslo) anebo v Thajsku (+6 hodin, krásně "souměrné" číslo).

Taiwan a vlhkost vzduchu - 1. díl

Seriálem tohoto blogu bude taiwanská vlhkost vzduchu, jelikož vlhkost v mém pokoji je očividně neverendingstory.

Co se stane, když si v pokoji, při zavřeném (!!!) okně, necháte vlhku volně k dispozici vlhkunevzdorné předměty:

1. Dle zaručených rad místních obyvatel by měla na vlhkost fungovat klimatizace - konkrétně dehumidifier.
2. Dle Google Translate by dehumidifier mělo být toto - 除湿机.
3. Na mém ovladači klimatizace mají všechna tlačítka popisek maximálně ve dvou znacích (pravděpodobně jde tedy o zdrobnělinu slova dehumidifier, Google Translate nic nenachází).
4. Pomačkat všechny pitomé čínské čudlíky na pitomém ovladači k pitomé klimatizaci.
5. Po 20-ti hodinách, kdy klimatizace jede naplno - žádný rozdíl (podle všeho, spuštění dehumidifieru a  potenciálního humidifieru zároveň, vykrátí jejich účinky).
6. Vlhko.
7. Vlhko.
8. Vlhko.
9. Vlhko.
10. Kondenzace vlhkosti vytváří na mém okně potůčky vody.
11. Můj ručník po pěti dnech od použití stále neuschl.
12. Návštěva obchodního domu IKEA - nákup šesti dalších ručníků.
13. Dle zaručených rad místních zahraničních studentů by mělo na vlhkost fungovat otevřené okno. Zkusím zítra.

Pozn.: A to si nepřejte vidět moje vlasy!

Pozitiva a negativa psaní zahraničně-studijního blogu ve světle kolejní politiky ekologického zacházení s energiemi

V rozhodování, zda psát zahraničně-studijní blog, jak se na zahraničního studenta sluší a patří, sehrála hlavní roli kolejní politika "zaplať si svoji spotřebovanou elektřinu".

Po celkově osmnáctihodinovém cestování (Ostrava-Praha, Praha-Londýn, Londýn-Taipei), nepočítaje čekací proluky, jsem se ubytovala na kolejích National Taiwan University, která bude mým útočištěm po dobu jarního semestru 2012. Jedná se o zrekonstruované koleje Shui Yuan Dorm nedaleko kampusu.

Obývám tady velký pokoj, single suite, s vlastní koupelnou, ledničkou a klimatizací (jediným problémem je, že ovladač klimatizace je celý v čínštině a můj kurz čínštiny začíná až za měsíc - na které hodině se mohou brát slovíčka jako teplotní výměník, supercooling a odvlhčovač vzduchu?). Pokoj je minimálně stejně velký jako můj český kolejní pokoj pro čtyři lidi. A to jsem si myslela, že v Asii se žije hlava na hlavě.

A teď k tomu hlavnímu - největší novince kolejního bydlení. Každý pokoj/student má kartu na elektřinu, kterou si na začátku nabije mrzkými 500 NTD (přibližně 321 Kč) a postupně v souladu se spotřebovanou elektřinou se mu z ní odečítají peníze.

Musím uznat, že tato věc neskutečně funguje. Já, ač do nedávné doby prachsprostý energií nešetřič, si nyní při odchodu dvakrát zkontroluji, zda jsem nenechala omylem rozsvíceno. Pokud nepotřebuji v pokoji světlo na čtení, raději si rozsvítím malé světlo v předsíni místo velkého v pokoji. A v neposlední řadě už nenechávám zbůhdarma zapnutý počítač, když u něj nejsem.

Toto má také velký vliv na můj internetový život a na můj nový život blogový. Rozhodujícími faktory pro psaní tohoto blogu nebyly standardní - dostatek/nedostatek času, mít/nemít o čem psát, talent/netalent k psaní blogu, ale myšlenka na to, o kolik déle budu muset mít zapnutý počítač, abych něco sepsala, a kolik elektřiny a dolarů tím spotřebuji. Ano, i tak těžký může být život na Taiwanu. Ale já jsem je převezla, budu psát v knihovně!