Časový posun, jet-lag a velké přiznání

Až budu velká, tak vynaleznu pilulku na překonání jet-lagged stavu. Časový rozdíl mezi Českou republikou a Taiwanem je sedm hodin. Trvalo mi skoro celý týden tento časový rozdíl překonat a stále si nejsem jista, zda už jsem plně adaptována na místní čas.

Minulý týden jsem tedy fungovala tak, že v odpoledních hodinách jsem na přednáškách a na pochůzkách ve městě v duchu usínala a v noci jsem dvě, tři hodiny jen ležela a nemohla usnout. Velmi frustrující. Nicméně jsem takto měla spoustu času na přemýšlení o tom, čím bych chtěla v životě být, a vynálezce pilulky proti časovému posunu se zdá být nejlepší profesí (jaká jiná profese by také mohla být lepší než ve farmaceutickém průmyslu).

Nutno dodat, že už nyní existuje zaručený způsob, jak jet-lag překonat. Sama jsem tento aplikovala, když jsme s partou zahraničních studentů vyrazili na páteční noční tah městem a na koleje se dostali až okolo čtvrté hodiny ranní. Po takto probdělé noci je nutno vstát velice brzy, aby vašemu tělu nezbylo nic jiného než další noc usnout v obvyklý lokální spací čas.

S časovým posunem mám ještě další problém v jiném směru. Pokaždé, když píši anebo volám svým přátelům a rodinným příslušníkům do České republiky, musím vypočítat jaký je český čas, abych někoho neprobudila v hlubokých nočních hodinách. Prakticky se to udělá tak, že od místního času se odečte číslo sedm. Pro větší přehlednost uveďme příklad:

Vypočítejte místní čas v České republice, pokud víte, že na Taiwanu je 20 hodin 47 minut a časový posun mezi Tawanem a Českou republikou je 7 hodin.

Místní čas Taiwan - 20:47

Místní čas Česká republika - ?

20:47 - 7 = ?

20:47 - 7 = 13:47

Místní čas v České republice je 13 hodin 47 minut.

A právě číslice sedm mi působí od nepaměti velké odečítací a sčítací potíže. Z nepochopitelných důvodů (dle mých osobních průzkumů je to tím, že sedm je takové "nesouměrné" číslo) si musím dodnes jakékoliv sčítání anebo ještě hůře odečítání číslem sedm počítat na prstech. Ano, a velice se za to stydím. Nicméně už jsem to alespoň vypracovala do té míry, že si v duchu pouze představím ruce, na nichž si to spočítám.

Při výběru lokality zahraničního studia má tedy také důležitou roli časový posun. Kdo ví, jak by to dopadlo, kdybych si toto uvědomila dříve. Jak krásné by bylo studovat například v Jižní Koreji (+8 hodin, krásně "souměrné" číslo) anebo v Thajsku (+6 hodin, krásně "souměrné" číslo).