Máme za sebou první týden školy a tedy i první, povětšinou administrativní,
úvodní hodiny. Ty se od českých úvodních hodin liší v jednom zásadním
bodu. Na začátku vyučující pronese motivační řeč.
Není tomu tak samozřejmě na všech hodinách. Nejnaléhavější,
nejdelší a nejvíce motivujíce byla řeč na přednášce z předmětu Introduction
to Anglo-American Law. Paní doktorka Chang celou úvodní hodinu mluvila o tradicích,
o tom jak taiwanské vysoké školství zaostává za vysokým školstvím hongkongským
anebo japonským (především v oblasti ne/znalosti angličtiny) a jak studenti na
nejprestižnější taiwanské univerzitě musí na sobě tvrdě pracovat (načež sdělila
požadavky pro úspěšné složení tohoto předmětu – s náročností, resp. nenáročností, seminářů u nás se to nedá srovnávat).
Dále vzpomenula některé své úspěšné studenty,
kteří nyní působí v mezinárodních organizacích anebo u mezinárodních
soudů. Dostat se z Taiwanu do mezinárodních funkcí je zvláště obtížné, vzhledem k tomu, že Taiwan je uznáván
a diplomatické styky s ním udržuje pouze 23 států světa (Svazijsko,
Burkina Faso, Palau, Kiribati a další jim podobné).
Na závěr nám kladla na srdce, abychom mysleli ve velkém,
nemáme si dávat malé cíle. Máme mířit do zahraničí, máme skvěle reprezentovat
National Taiwan University a máme být nejlepšími taiwanskými právníky (nevím
nakolik to myslela vážně u zahraničních studentů), právníky, kteří chtějí změnit svět k lepšímu.
Nutno dodat, že to fungovalo. Pokud pominu tři studenty,
kteří během této motivační řeči přímo na hodině usnuli (pravděpodobně nebudou nejlepšími
taiwanskými právníky), tak zbytek studentů se tvářil odhodlaně. A v tomto vidím
tajemství asijského "vytváříme nejlepší lidi" úspěchu. Studenti jsou tady opravdu výjimeční.
Motivační řeč zapůsobila i na mě – od
příštího týdne se začnu učit (ale opravdu!).
Žádné komentáře:
Okomentovat