V rozhodování, zda psát zahraničně-studijní blog, jak se na zahraničního studenta sluší a patří, sehrála hlavní roli kolejní politika "zaplať si svoji spotřebovanou elektřinu".
Po celkově osmnáctihodinovém cestování (Ostrava-Praha, Praha-Londýn, Londýn-Taipei), nepočítaje čekací proluky, jsem se ubytovala na kolejích National Taiwan University, která bude mým útočištěm po dobu jarního semestru 2012. Jedná se o zrekonstruované koleje Shui Yuan Dorm nedaleko kampusu.
Obývám tady velký pokoj, single suite, s vlastní koupelnou, ledničkou a klimatizací (jediným problémem je, že ovladač klimatizace je celý v čínštině a můj kurz čínštiny začíná až za měsíc - na které hodině se mohou brát slovíčka jako teplotní výměník, supercooling a odvlhčovač vzduchu?). Pokoj je minimálně stejně velký jako můj český kolejní pokoj pro čtyři lidi. A to jsem si myslela, že v Asii se žije hlava na hlavě.
A teď k tomu hlavnímu - největší novince kolejního bydlení. Každý pokoj/student má kartu na elektřinu, kterou si na začátku nabije mrzkými 500 NTD (přibližně 321 Kč) a postupně v souladu se spotřebovanou elektřinou se mu z ní odečítají peníze.
Musím uznat, že tato věc neskutečně funguje. Já, ač do nedávné doby prachsprostý energií nešetřič, si nyní při odchodu dvakrát zkontroluji, zda jsem nenechala omylem rozsvíceno. Pokud nepotřebuji v pokoji světlo na čtení, raději si rozsvítím malé světlo v předsíni místo velkého v pokoji. A v neposlední řadě už nenechávám zbůhdarma zapnutý počítač, když u něj nejsem.
Toto má také velký vliv na můj internetový život a na můj nový život blogový. Rozhodujícími faktory pro psaní tohoto blogu nebyly standardní - dostatek/nedostatek času, mít/nemít o čem psát, talent/netalent k psaní blogu, ale myšlenka na to, o kolik déle budu muset mít zapnutý počítač, abych něco sepsala, a kolik elektřiny a dolarů tím spotřebuji. Ano, i tak těžký může být život na Taiwanu. Ale já jsem je převezla, budu psát v knihovně!
Žádné komentáře:
Okomentovat